Cesta za královskou rodinou

Dvacet žáků druhého stupně naší základní školy se v rámci Výzvy č. 56 MŠMT s názvem „Učíme se komunikaci“ zúčastnilo vzdělávacího a poznávacího zájezdu na královský ostrov Velká Británie. Naším cílem bylo hlavní město této velmoce Londýn.

Cestu jsme započali v dopoledních hodinách a vybaveni zásobami jídla našich maminek jsme se vydali na téměř dvacetihodinovou cestu. Zážitkem nebyla pouze plavba trajektem přes kanál LaManche, ale i noční zastávka v Bruselu na pověstné Atomium.

V ranních hodinách jsme dorazili do probouzejícího se Londýna a začalo naše poznání nejen po historii města, ale také jsme si vyzkoušeli běžný život pravých Londýňanů v obrovském metru, dvoupatrovém autobusu Double Deckeru nebo v místní lodní veřejné dopravě. Londýn si zaslouží svou světoznámost a označení metropole, jelikož jsme nepřestávali vycházet z omámení krásou multikulturního centra. Pod vedením naší šikovné a ochotné slečny průvodkyně jsme navštívili například krásné náměstí Trafalgar. Nahlédli do oken sídla královny, Buckinghamského paláce. Někteří z nás věřili, že za okny viděli stín Anglií milované Alžběty II. Pozorovali jsme střídání koňských stráží a odvážní nastoupili i na obrovské ruské kolo London Eye, které nám umožnilo neuvěřitelný výhled na celý Londýn. Prošli jsme okolo Westminsterského opatství, parlamentu nebo domu ministerského předsedy, který je hlídán plotem a strážemi. I na nakupování se dostalo a naše peněženky prošly první zkouškou. Den jsme zakončili seznámením s našimi náhradními maminkami a tatínky a vydali se do svých prozatímních domovů. Rodiny byly vřelé a pohostinné a pro nás pro všechny bylo velkou zkušeností poznat denní režim rodin, způsob stravování a celkově i způsob života mimo naší zemi.

Další dny začínaly brzo ráno, protože v osm hodin jsme už vyráželi na další místa poznání. Nezůstali jsme jen u Londýna, ale vyjeli jsme i mimo hlavní město a viděli krásné rekreační centrum movitých Londýňanů, Brighton. V Brightonu nás přivítalo mnoho rozličných druhů ryb v obrovském Sea Life centru, kde jsme byli žralokům, rejnokům nebo obřím želvám blíže než jsme si uměli představit. Město s nádhernými křídovými útesy, dlouhými plážemi u chladného moře nebo letním zámkem králů Pavilionem. Pavilion nebyl jediné odpočinkové místo pro aristokracii, které jsme viděli. Také jsme se jedno odpoledne vydali do oficiálního letního sídla královské rodiny města Windsor s majestátním zámkem. Dívky to odpoledne byly na pozoru, jelikož vedle se nachází chlapecká internátní škola Eaton pro vysoce postavené Brity a doufaly, že potkají nějakého potencionálního nápadníka z anglické smetánky.

Od úterního rána se součástí našeho pobytu stala i výuka v jazykové škole Insight. Tři hodiny denně jsme strávili pod taktovkou zkušených a zábavných lektorů a rozšiřovali si svou slovní zásobu, získávali na jistotě v komunikaci s rodilými mluvčími a večer své poznatky zkoušeli při rozhovorech s naší náhradní rodinou u večeře.

Londýn je město, které potřebuje k objevení více než jeden den, a proto jsme další den po škole vyrazili do staré části Londýna, obdivovali mohutnost Toweru, obrovského hradu, který založil Vilém Dobyvatel, a ve kterém se po mnohá staletí nacházelo vězení a popraviště. Dnes jsou zde uloženy královské korunovační klenoty. Prošli jsme se po jednom z nejstarších mostů Tower Bridge a sportovci si vyběhli i několik stovek schodů na Monument, jehož výhled nám opět ukázal jak je Londýn rozlehlý a členitý.

Přišel poslední den a my si začali uvědomovat smutnou skutečnost, že večer končí naše pouť a vydáváme se domů. Stihli jsme si ještě každý stoupnout na Nultý poledník, jež rozděluje zeměkouli na západní a východní část. Vyzkoušeli jsme si námořnické obleky v muzeu námořnictví, viděli krásné univerzity, místa konání promocí a v podvečer vysypali všechny zbytky liber a centů z našich peněženek, nakoupili poslední suvenýry, dárečky pro sebe i své blízké a vyrazili na dlouhou cestu domů.

Británie nám ukázala spoustu svých krás, naučila nás mnohým věcem a podpořila naše další sny a touhy v poznávání cizích zemí, učení se jazykům a otevřenosti různým kulturám, rasám a národnostem.

Děkujeme všem, kteří se na tuto cestu s námi vydali, kteří nám ji umožnili a děkujeme i všem, kteří na nás čekali doma s otevřenou náručí, protože přece jen doma je doma.